Rychle a efektivně
Začněte studium v kurzu SuperMemo v sekci „Učit se“ a seznamujte se s novými slovíčky a pravidly.
Po každé kartě zhodnoťte, jak dobře si ji pamatujete – kliknutím na „Vím“, „Skoro“ nebo „Nevím“.
Na základě toho algoritmus SuperMemo naplánuje ideální okamžiky pro opakování – přesně na dobu, kdy se vám znalosti začínají vytrácet z paměti. Díky tomu se učíte rychleji, efektivněji a natrvalo.
Čím lépe si určitou informaci pamatujete, tím delší rozestupy algoritmus stanoví mezi jednotlivými opakováními a znalosti se postupně upevňují v dlouhodobé paměti.
Pamatujte, že základem trvalého a rychlého zapamatování v metodě SuperMemo jsou inteligentní opakování. Právě na nich závisí váš pokrok ve studiu.
Pokud máte horší den a chybí vám energie nebo chuť, vynechte studium nových karet a soustřeďte se na sekci Opakovat. I několik dokončených opakování je krokem vpřed!
Prohlédněte si naše kurzy nebo si vytvořte vlastní kurz.
Metodu SuperMemo, na níž jsou založeny všechny naše kurzy, vytvořil v 80. letech Piotr Woźniak – mladý a talentovaný vědec a student molekulární biologie, který potřeboval účinný způsob, jak se naučit biochemii a… anglická slovíčka.
V roce 1991 jsme se stali první firmou na světě, která začala využívat inteligentní opakování (spaced repetition) k podpoře učení. Toto řešení je dnes inspirací téměř pro celé odvětví vzdělávání.
Více se dozvíte v článku „Skutečný příběh spaced repetition“, který napsal sám Piotr Woźniak, a v článku „Kdo vynalezl spaced repetition?“ od Krzysztofa Biedalaka.
Řekněme si to otevřeně – všichni zapomínáme a jako první přicházejí na řadu informace, které nepoužíváme každý den nebo pravidelně. Křivka zapomínání je graf, na němž můžete sledovat, jak se s postupem času snižuje pravděpodobnost, že si dříve zapamatovanou informaci vybavíte.
Znalosti, které dokážeme bez problémů použít bezprostředně po naučení, se nám rychle vytrácejí z paměti, až schopnost vybavení (angl. recall) klesne téměř k nule. Většina z nás tento jev zažila při… učení na zkoušky (kdo se někdy neučil podle zásady „nabiflovat – složit zkoušku – zapomenout“?).
Doporučujeme článek našeho CEO Krzysztofa Biedalaka „Křivka zapomínání a opakování aneb proč je zapomínání důležitou součástí učení“. Křivka zapomínání. Zdroj: výzkum SuperMemo
Schopnost vybavit si určitou informaci bude nemilosrdně a rychle klesat… až do dalšího opakování. Po osvěžení znalostí začíná celý proces spojený s křivkou zapomínání znovu, ale doba do dalšího zapomenutí se prodlužuje.
Samozřejmě neexistuje jediný univerzální tvar křivky zapomínání – závisí na individuálních předpokladech každého člověka, množství učiva, a dokonce i na denní době. Za zmínku stojí také to, že úspěšnost zapamatování určité informace výrazně závisí na tom, nakolik zapadá do naší sítě asociací a souvislostí, tedy do informací, které už máme v mozku. Čím lépe do ní zapadne, tím snazší je učení. Proto jsou začátky s novým jazykem obvykle obtížné. Vyplatí se však nevzdávat, protože později je učení stále snazší a příjemnější.
Termín spaced repetition je spojením dvou anglických slov: spaced (česky rozložený, rozmístěný v čase) a repetition (česky opakování). Jak napovídá samotný překlad, princip spaced repetition spočívá v plánování opakování v určitých rozestupech, které umožňují minimalizovat jejich počet, a tím se učit rychleji. Na čem tyto rozestupy, označované také jako intervaly, závisí? Především na našem individuálním tempu zapamatování a učení – každý člověk má jiné předpoklady. Existuje však několik pravidel týkajících se dlouhodobé paměti, díky nimž je metoda SuperMemo skutečně účinná. Jak ovlivňují inteligentní opakování? Podívejme se na graf vedle.
Jak funguje SuperMemo. Zdroj: Wired
Na grafu si nejprve můžete všimnout křivky zapomínání z předchozí části – když si nějakou informaci zapamatujete poprvé, vytratí se z paměti poměrně rychle, krátce po skončení učení. S každým dalším opakováním však roste pravděpodobnost, že si informaci budete pamatovat i po delší době, a proto se intervaly mezi připomenutími prodlužují. Je však třeba pamatovat, že pokud necháme určitou informaci z paměti zcela zmizet, musíme celý proces opakování začít od začátku. Proto je tak důležité začínat krátkými intervaly a postupně je prodlužovat. Na závěr stojí za to uvést jedno z pravidel týkajících se dlouhodobé paměti:
Čím později provedete další úspěšné opakování informace, tím více vzroste její stabilita.
Jinými slovy, čím později je naplánován termín opakování, tím lépe se látka upevní v paměti. Má to však jeden háček – nemůžete přece dopustit, abyste to, co se učíte, úplně zapomněli. Základem spaced repetition a metody SuperMemo je proto plánovat opakování na co nejpozdější okamžik, ale zároveň na dobu, kdy je informace stále s vysokou pravděpodobností (přibližně 90 %) uchována v paměti. Právě takové okamžiky pro vás v aplikaci vyhledává algoritmus SuperMemo na základě analýzy vašeho tempa zapamatování a pokroku ve studiu.
Zaujala vás inteligentní opakování? Přečtěte si článek našeho CEO „Spaced repetition a učení – jak to funguje?“.
Když se mluví o opakování a zapamatování, v diskusi se obvykle objeví Hermann Ebbinghaus – německý psycholog narozený v roce 1850 a jeden z nejznámějších autorů výzkumů paměti. Protože je internet plný protichůdných tvrzení a dezinformací, je třeba připomenout, že Ebbinghaus není tvůrcem inteligentního opakování (spaced repetition). Jako první však analyzoval velmi důležitou otázku – vztah mezi úrovní zapamatování a plynutím času (u velmi specifického druhu informací, jak se vzápětí dozvíte).
Výzkum Hermanna Ebbinghause byl na dalších sto let „odložen do šuplíku“ a nebyl považován za vědecký průlom. Dalším experimentům s pamětí a opakováním se věnovalo jen několik vědců a praktiků. Skutečný průlom nastal až v 80. letech 20. století, kdy se mladý student molekulární biologie Piotr Woźniak rozhodl nejen objevit správný mechanismus zapamatování, ale také využít počítač k předvídání optimálního okamžiku pro další opakování.
Více o Ebbinghausově výzkumu najdete v článku „Vynalezl Ebbinghaus spaced repetition?“ a v článku našeho CEO „Ebbinghaus a křivka zapomínání – několik faktů o experimentech a výzkumu německého psychologa“.
Přenesme se do roku 1982. Piotr Woźniak, ambiciózní student Univerzity Adama Mickiewicze v Poznani, se cítí stále více zahlcený a frustrovaný množstvím učiva na vysoké škole. Ještě více ho trápí, že se mu všechno vytratí z paměti hned po každé zkoušce. Rozhodne se to změnit.
Začíná si dělat poznámky z biochemie a angličtiny. Všechny potřebné informace zapisuje na kartičky ve formě otázek a odpovědí. Prohlíží si je v nepravidelných intervalech a pokaždé si zaznamenává datum opakování a informace, které se mu nepodařilo zapamatovat.
Tímto způsobem vytváří první zásady efektivního formulování znalostí. Postupně si všímá, že každé další opakování má svůj vlastní „životní cyklus“ (určitou dobu, po kterou opakovaná informace zůstává v paměti) a ovlivňuje stabilitu zapamatování. Na základě prvotních dat ze svého výzkumu vytváří mladý student první verzi své vlastní křivky zapomínání.
V roce 1985 se Piotr Woźniak rozhodne jít ještě o krok dál a zahájí sérii experimentů s anglickými slovíčky. Tentokrát se zaměřuje na odhalování a měření chyb při dalších opakováních, která jsou od sebe oddělena intervaly (přestávkami mezi jedním a dalším opakováním) různé délky. Díky tomu zjišťuje, že po každém připomenutí lze interval prodloužit, aniž by hrozilo zapomenutí slova. Tak vzniká první verze metody SuperMemo – zatím na papíře.
Ještě téhož roku Woźniak zahajuje studium informatiky na Poznaňské technické univerzitě a kupuje si svůj první počítač ZX Spectrum. Pořídí ho z druhé ruky od člověka, který je přesvědčen, že prodává… samotnou klávesnici. Je tu však jeden problém – data lze do počítače nahrávat pouze pomocí magnetofonové pásky. To omezuje jeho možnosti, ale nebrání mu v dalším výzkumu. V roce 1987 mu finančně pomůže rodina, díky čemuž Piotr Woźniak konečně získá počítač PC s pevným diskem. V prosinci, tři měsíce po jeho koupi, spouští první aplikaci SuperMemo. Ta využívá upravenou verzi algoritmu SuperMemo (nazývanou SM-2), která každé informaci přiřazuje samostatný stupeň obtížnosti a podle něj volí intervaly mezi opakováními. SM-2 je dodnes inspirací pro mnoho aplikací využívajících opakování – používá ho například Anki a dříve také Quizlet.
Piotr Woźniak však neusíná na vavřínech – v následujících letech vytváří nové a zdokonalené verze algoritmu, zvyšuje jeho přesnost a přizpůsobení učivu i předpokladům studenta. Dlouholetý výzkum lidské paměti se stává základem mnoha diplomových a doktorských prací, včetně jeho vlastní. Za metodu SuperMemo získává řadu ocenění a jeho práce se objevují v prestižních médiích, jako jsou Wired a The Guardian.
V tomto mimořádném příběhu je třeba zmínit také rok 1991, kdy Piotr Woźniak společně se svým přítelem Krzysztofem Biedalakem zakládají společnost SuperMemo World, která se věnuje vývoji a distribuci aplikace SuperMemo. Její poslání? Umožnit každému efektivní a příjemné učení a získávání trvalých dovedností, které může využívat po celý život.
Základem naší nabídky je proto metoda SuperMemo. Brzy poté se společnost začíná soustředit na tvorbu vlastních jazykových kurzů. O 30 let později se stále snažíme pokračovat v našem poslání – nepřetržitě pracujeme na rozvoji metody i nabídky kurzů.
Chcete poznat historii SuperMemo se všemi zajímavými podrobnostmi? Přečtěte si článek „Skutečný příběh spaced repetition“, který napsal sám hlavní hrdina příběhu Piotr Woźniak, a článek našeho CEO „Kdo vynalezl spaced repetition?“.
